Panbuch

Běžný hovor během běžné cesty autem:

"Drahý, nepořídíme si třetí dítě?"

"Ty jsi se zbláznila!?"

Vzadu ze sedačky: "Ani náhodou!"

"No, já jen, že se mi dneska zdálo, že jsme měli další. Dvojčata."

Ticho.

Sedačka povídá: "A jak si jako zařídíš, abys měla další dítě? To zavoláš Panbuchovi?"

Nanuk přecestoval z krku do nosu a na čelní sklo. "Komu?"

"No přece Panbuchovi!"

"No to mi poraď, co bych mu jako měla říct? Abych to nezvorala, kdybych si u něj náhodou někdy potřebovala něco zařídit..."

"Normálně zvedneš telefon a zavoláš Panbuchovi, aby zařídil, ať se ti v břiše objeví dítě. Abys ho pak mohla narodit."

Dohra:

"Hele, a jak myslíš, že ten Panbuch vypadá?"

"Má dlouhý vlasy a fousy a nad hlavou kolečko. V ruce má pivko a čučí na nás přes televizi."

Asi jednou umřu na psotník. Jako mí předkové.

Pán Bůh podle Matěje.

A pak to má nějak na tom světě vypadat, když Panbuch sleduje telinu s krvákama a tu se zeměkoulí si šoupne za záda. A to nemluvím o tom pivku :).