Beránek

Patálie s beránkem, kterého jsem díky vlastní blbosti minulý rok pekla bez formy (pamatujete?), se mi tak vryly do zbývajících šedých buněk, že jsem se letos rozhodla žádnou další neobětovat a formu na berana jsem si pořídila už v únoru.

Výtečné vyzkoušené těsto z minulého roku jsem nadšeně nalila do formy, která se mi sice zdála trochu větší k množství těsta, kterým jsem jí naplnila, nicméně poučená, že beránkovi stejně vždycky "vytečou zádíčka", jsem jí šoupla do trouby. A sledovala skrz sklo, jak beran utěšeně kyne... Sakra, proč mu rostou jenom záda, proč ne i hlava? Ano, tušíte správně, po loňském beránkovi (alias bišonkovi ve tvaru boty s tisícem včelích bodnutí) máme i letos postiženého beránka. Ona mu totiž nevyrostla při pečení hlava tak, jak by měla, těsto tedy nedosáhlo až k uchu ve formě a tak na mně po vyklopení zíral beran bez ucha...

Trochu jsme mu tedy opravili fasádu - já ho dozdobila svými připravenými čokoládovými ozdobami a děti na něj namatlaly lentilky. O tom, jak na sebe, na stůl a na podlahu namatlali i čokoládovou polevu raději psát nebudu, při vzpomínkách na úklid mám stále tiky v oku.

Ze zadní strany, kde úřadovaly pouze děti, vypadal poněkud... abstraktně? :)

Je sice trochu postiženej, ale my ho máme rádi i tak. Sežereme ho s láskou :).

Myslím, že příští rok se můžete těšit na další povídání o beranovi. Mám takové tušení, že tohle bude nikdy nekončící velikonoční příběh, že se mi nikdy nepovede a že z něj pokaždé vyleze nějaké prapodivné zvířátko. Letos to byla poražená kráva. Nebo čivava :).