Dort pro tchyni

Víte, nemám ráda slovo tchyně, evokuje ve mně ztělesněné zlo, které si představuji jako hadí hlavu se svítícíma očima a syčící rozšklebenou tlamou, která na mě cení špičaté tesáky. Možná čekáte tlemícího se smajlíka, ale já to myslím opravdu vážně. Stručněji řečeno jsem jen chtěla říct, že slovo tchyně musel vymyslet někdo, komu opravdu ležela v žaludku, protože je, dle mého, velmi nelibozvučné. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem tak trochu v ráži, budu dnes psát o tchyni a nikoliv o manželově mamince. Varování - kdo nesnáší tchyně-story, ať raději klikne na křížek a zavře stránku :).

Před tchyninými pětašedesátinami jsem se jí ptala, jestli má na svou oslavu zamluvený dort a pokud ne, že se toho velmi ráda ujmu. Však mě znáte, patlání mě těší a to rovnou dvojnásobně - když dortík vyrábím a když pak vidím, že dělá radost i jiným. Tchyně byla nadšená a souhlasila a mně nic nebránilo v nejzábavnější části - vymýšlení motivu.

"Udělej z marcipánu mojí mámu se svatozáří a s andělským rouchem, jak od sebe odtrhává dva chlapy, co se rvou". Zdánlivě vtipná odpověď mého polovičáka na mou otázku, jaké téma dortu mám zvolit, vystihuje naprosto její charakter. Žena s ochranitelským pudem a s neustálým nutkáním řešit (ne)problémy ostatních, která nabyla pocitu, že je to tak pro ně nejlepší, že ona to umí nejlépe a je k tomu nejpovolanější a ačkoliv při tom sama trpí a překonává spoustu překážek, je přesto ochotná to kvůli dobru ostatních podstoupit. No fuj, mělo by mi být za tahle slova zle a měla bych se za ně asi stydět, ale nějak mi to nejde od srdce.

Manželovu poznámku o andílkovi se svatozáří jsem přešla s úsměvem (protože i přes výše zmíněné mouchy jsem měla s tchyní velmi přátelský vztah) a šla patlat. Základem byl jemný piškot spojený našlehaným vanilkovo-máslovým krémem a třešňovou marmeládou, který jsem nakonec potáhla hmotou s pomerančovou příchutí, motivem byly kytičky. Dort nebyl ani malý, ani velký, byl tak akorát, aby se z něj najedlo třináct hladových lidí...

Byly jsme domluvené, že dort přinesu do restaurace, kde se oslava pořádala, dortík tam měl být takovou třešničkou na dortu. Když všichni dojedli, přinesl číšník dort, který se tomu mému nepodobal ani trochu. Byla to hnědá hrouda politá čokoládou s několika čokoládovými mořskými plody na vršku svého kopečku. Přísahala bych, že můj dort byl potažený bílou pomerančovou hmotou a ozdoben barevnými kytičkami. Nechápavě jsem pohlédla na číšníka a povídám:

"To ale není můj dort?!"

"Jasně, ten druhý hned přinesu, já ho nesnědl, i když na to vypadám, nebojte!" Ha... ha.... ha....

Jak ten druhý? Nechápavým pohledem číslo dvě jsem přeskočila z číšníka na tchyni, která hned hasila situaci "No víš, ona vačice (její dcera) moc chtěla taky udělat jeden, já jsem jí říkala, že budeš dělat dort ty, ale prý by ten tvůj byl málo pro tolik lidí..."

Byla jsem zklamaná, měla jsem za to, že narozeninový dort bývá jeden.

Byla jsem otrávená, protože kdyby mi alespoň jedna z nich dala vědět, že se bude patlat ještě jeden, mohla jsem se na to vykašlat a strávit čas jinak.

Byla jsem znechucená, protože večer po oslavě tchyně volala, že doufá, že mi to není líto, že ten druhý dort byl jenom do počtu, aby na všechny vystačilo, a že ten můj se jí tááák líbil a všem moc chutnal a bla bla bla, kecy v kleci, asi budu blejt.

Ten rozhovor jsem skutečně považovala za hloupý vtip, to se ví, že mi bylo sakra líto, že narozeninová svíčka byla sfouknutá na té hnědé hroudě a že do počtu byl můj dort, nad kterým jsem strávila celý den, který se pak, asi jako bonus, spolu se svým hnědým nevlastním bratříčkem rozdával číšníkům a ostatnímu personálu. Ne, to poslední mi nebylo líto, to mě fakt nas....

A dost, chovám se jako malý uražený spratek v kombinaci s ješitnou zhrzenou milenkou, tak si snad u vás napravím reputaci malými detaily dortu :).

Na přání přidána hnědá hrouda :). Omlouvám se za kvalitu fotografie, je to výřez a rozmazaný k tomu, protože tenhle dort jsem opravdu neměla ani v nejmenším úmyslu fotit, byl na obrázku jen tak mimochodem... Ve skutečnosti vypadal o trochu lépe :).