Potratit postižené dítě? To je moje právo!

A nebo ne?

"To mi zase jednou páni poslanci zvedli mandle" napsala bych, kdyby se mi příčila vulgární slůvka a kdybych nějaké mandle měla. Ale protože žádné mandle nemám a protože moje huba občas potřebuje vypláchnout od toho, co je někdy schopná vyblít (snažím se to mírnit, ale život v drsném kraji jemnocitu zkrátka neprospívá), můžu směle napsat, že mě ta hovada polská poslanecká pěkně rozčílila. Ačkoliv mám z poloviny polskou krev a tuto zem velmi miluji, nemůžu pochopit, co za elitu v této vládě sedí. Ne, že by to u nás bylo lepší, ale poslanci ultra konzervativní strany "Solidární Polsko", kteří evidentně podstoupili hodně nepovedenou lobotomii mozku v kombinaci s několika sezeními na vypatlátoru, ti se u nás hned tak nevidí. Ale o jejich nejnovějším výplodu až později, nejprve bych chtěla zmínit odpůrce Solidárního Polska, stranu, která si říká "Občanská platforma" a jejíž členové podstoupili pouze to sezení na vypatlátoru. O co tedy jde?

To, že Polsko má jeden z nejpřísnějších zákonů o potratech na světě, je všeobecně známo. Zákon povoluje ukončení těhotenství pouze v případě, že plod je následkem znásilnění či incestu (pouze do dvanáctého týdne těhotenství), pokud plod vykazuje známky těžkého poškození, jež nejde nijak zvrátit, nebo nevyléčitelné nemoci, která vážně ohrožuje jeho budoucí život, nebo pokud těhotenství ohrožuje život či zdraví těhotné ženy.

Lidé ze strany Občanská platforma přišli s úpravou zákona, která navrhovala, aby potraty byly zlegalizovány neomezeně do dvanáctého týdne těhotenství, přičemž po tomto termínu by bylo ukončení těhotenství možné ve výše zmíněných třech případech, dále pak aby, stejně jako antikoncepce, byl proces ukončení těhotenství placen z Národního fondu zdraví a aby se ve školách vyučovala nejméně jedna hodina sexuální výchovy týdně a to už od první třídy základní školy.

Nemám v úmyslu rozebírat první bod, tedy legalizaci potratů, protože k němu nemám jednoznačné stanovisko. Ovšem bod druhý už je pro mně zajímavější, nějak si nedovedu představit, co by se stalo, kdyby se všechna přerušení těhotenství měla platit z jakéhosi fondu. Před očima mi ihned naskočí vzpomínka pár let stará, kdy do porodnice naklusala snědá slečna a po dotazu sestřičky, co si přeje, ona dotyčná pohotově zahulákala na celé oddělení "Déé, já dů na tů ínterůpcí!". Tenkrát mi z toho bylo hodně špatně. A ačkoliv je tato vzpomínka z končin našich, Polsko v tomto směru zase tak odlišné není. Mám pocit, že v případě přijetí této "novinky" by pak neměl zábrany snad už vůbec nikdo. A bod poslední? Je mi zle z toho, že by někdo hustil svoje teorie o sexuální výchově do mého devítiletého, natož do nějakého šestiletého prvňáčka.

Všechny tyto body byly včera zamítnuty.

Ovšem proti výše zmíněnému návrhu působí ten, který vyplodili páni poslanci ze strany s názvem "Solidární Polsko" (kam se slůvko solidární dostalo zřejmě nedopatřením) jako z jiné planety, ne-li přímo galaxie.

Už takhle přísný zákon (který se v zemi stejně porušuje tím, že lékaři neprovedou zákrok, ačkoliv k tomu je pádný důvod, nebo naopak, kdy věhlasní pánové gynekologové naoko mravně káží a potají za tučnou sumu, použiji-li syrová slova jednoho s diskutujících na polských stránkách, "škrábou, až se z nich kouří") členové strany Solidární Polsko vyšlechtili do extrému a do dalšího čtení protlačili návrh, který by zakazoval ukončení těhotenství, zjistí-li se, že plod je těžce postižený.

Tak nevím. Opravdu by mě zajímalo, kdo z těch hlasujících se ocitl v kůži rodiče těžce postiženého dítěte? Kdo z nich prožil duševní peklo, kterým rodiče, kteří se musí rozhodnout, prochází? A jak by zvládl dušebol, kdyby se rozhodnout nemohl? Kdo z nich by se vzdal kvůli postiženému dítěti, které vyžaduje celodenní péči, zaměstnání a kdo z nich by dokázal vyžít z almužny, kterou stát takovýmto rodinám přispívá? Kdo z nich by se dokázal s myšlenkou celoživotní péče vyrovnat a situaci v rodině by ustál? Kdo z nich by byl schopen strávit pohled na fyzickou či duševní bolest, kterou by týdny, měsíce či roky prožívalo jejich dítě?

Nejspíš nikdo. Jim stačí ohánět se žvásty, že "Bůh to tak chtěl".

Uff. Ale já to ze sebe vážně potřebovala dostat...