Porod-lávstory

To vám takhle jeden mlaďoch úplně zblbnul do holky svých snů. Jenže holčina ráda provokuje a užívá si pozornosti a tak laškuje a baví jí dělat štráchy. Po jedné takové flirtovací chvilce, kdy mu milá zabouchne dveře od domku před čumákem, si rozesmutnělý mladík sedne na pařez v lese a bulí. Slzy se mu z očí valí jako z prasklého vodovodního potrubí, protože si myslí, že o něj dotyčná nestojí. Jeho kamarád ho najde přesně v tomhle stavu a tak ho zajímá, co se jako děje. Zamilovánek achá a vzdychá, vylíčí mu svoje vizionářské plány s dámou a kamarád se té hromádce fňukajícího neštěstí rozhodne pomoci.

Zavede ho na louku, naškube mu tam pugét a společně si to zamíří k příčině toho srdcebolu. Mlaďoch předá vyvolené kytici, ona po ní stydlivě (hérečka!) čapne a na oplátku ho zasype polibky. A tak se tam nějakou dobu cukrují, objímají a líbají, dokud tyhle krásné chvilky nepřeruší ještě krásnější oznámení milované, že je těhulí. Během třiceti vteřin od oznámení těhotenství přijdou na mladou paní porodní bolesti a protože se se svou drahou polovičkou nachází zrovna na louce uprostřed lesa, byl by to nejspíš průšvih, kdyby ovšem náhodou všechno zase neviděl onen kamarád, co je dal dohromady. Přiběhne s lékařskou brašnou, paní heká a sténá a po minutě a půl (což mi přijde dost nefér, protože rodit 24 hodin nebo pár vteřin je sakra rozdíl! :)) se jí z velmi dobře viditelné díry mezi roztaženýma nohama vykutálí dítko. A za chvíli ještě další dvě. Za dalších pár vteřin už děťátka stojí na nohou, mazlí se s tatínkem a s maminkou a všichni září štěstím. Nakonec se tam záhadně objeví houslista a všichni si tam na tu jeho muziku vesele zatančí. Včetně tří novorozeňat.

A to je, milé děti, konec pohádky, která je momentálně mým každodenním šálkem čaje. Její oficiální název je Krtek a maminka a jak už název napovídá, hlavním protagonistou je Krteček, kterému zdatně sekundují zajíc se zaječicí. Když jsem příběh viděla poprvé, nevěřila jsem vlastním očím a uším, proklínala pan Milera a přemýšlela, jak tohle může někdo pustit mezi děti. Podruhé jsem byla ještě v lehkém šoku a podesáté už jsem pohádku ignorovala, díky ní jsem alespoň nemusela svému dítěti plácat nesmysly o čápovi a vráně. Pak nastala několikaletá pauza, kterou přerušilo až letošní zaláskování našeho mladšího právě do Krtečka. Pohádka tak jede nanovo a protože opakování je matkou moudrosti, pro jistotu každý den...