Abych vás uvedla do obrazu - moje babička je tajnůstkářka a některé záležitosti, které mě zajímají a které potřebuji k tvoření rodokmenu, se z ní musí dolovat stejně těžce, jako zbytek zubní pasty z tuby. Ale! Dnes bylo všechno jinak, asi erupce na Slunci či magnetické bouře způsobily, že mi babička přivodila extrémní rozrušení, třes rukou, nohou i hlasu. Ještě teď, když píšu článek, mi srdce bije v tempu závodním. Při dnešní návštěvě totiž babi přinesla nejen svůj oddací list, který jsem potřebovala k dalšímu pátrání (a který mi byl mimochodem celkem na houby, protože hledat v matrice člověka, když víte místo narození Prahu a ještě k tomu bez městské části, je stejně těžké, jako najít zapadlý korálek v našich parketách), se mi do rukou dostaly další zajímavé dokumenty a hlavně... krabice. Stará krabice s poklady, o kterých jsem neměla doposud ani tušení... Ty fotografie byly tak nádherné, krásně voněly a mně se sevřelo u srdce a bylo mi do pláče. Asi teď vypadám ve vašich očích jako naprostý idiot, ale můj emoční stav nejspíš pochopí jen sběratelé, hledači pokladů nebo stejně genealogicky postižení, jako jsem já :)
Máte-li rádi staré fotografie, udělejte si výlet do minulosti stejně, jako jsem to udělala dnes já. Představuji vám své poklady největší (tedy hned po mých dětech :)). Ostatně, i má babička tiše zašeptala, že fotografie rodičů jsou to nejcennější, co má...
Můj pradědeček Antonín, rok 1912
Má prababička Berta se sestrou mé babičky, rok 1914
Na tuhle fotografii jsem se nemohla vynadívat, prababička byla velmi krásná žena...
Počátek první světové války, pradědeček před lazaretem
Má babička Květuše před začátkem druhé světové války
(neuvěřitelná podoba s mou mladší sestrou...)
P.S: Omluvte prosím kvalitu fotografií, opravdu to není má vina, přeci jen mají některé sto let a přežily jednu či dvě světové války...
Páni, prababička byla vážně nádherná. Úplně dokonalá, ten obličej, takovej nežnej, jako panenka. Miluju staré fotky.
OdpovědětVymazatMám moc ráda staré fotky, to, jak dýchají minulostí, takže tě naprosto chápu. Říkám si, že bych si jednou měla sednout se svou babičkou a probrat její poklady.
OdpovědětVymazatTohle je naprostá paráda! Až se mi taky tajil dech. Ty fotografie jsou úchvatné... Je to takovej kus historie... a tu já prostě miluju... jsou to opravdu poklady. Tohle hledání bych taky mohla zkusit. Mám ještě prababičku a tej je 91let.
OdpovědětVymazatPrababička byla krásná i podle dnešních parametrů. Taky mám rád tyto cesty do minulosti. My s bráchou jsme bohužel začali stavět rodokmen v době, kdy už jsou všichni mrtví a nikdo nám nemůže nic říci. Ale když byli živí, tak nám stejně nic neřekli. Já jsem se teprve loni dozvěděl, že jsem měl nějakou prababičku a pradědu.
OdpovědětVymazat[4]: Prababičku a pradědu snad máme všichni, ne? Dokonce i praprababičku a prapradědu ;)
OdpovědětVymazat[5]: Z biologického hlediska pochopitelně ano, ale v praktickém životě tomu tak nebývá. Já jsem to myslel tak, že jsem o nich vůbec nevěděl. Co to bylo za lidi, kde žili, kdy se narodili, kdy zemřeli a jak se jmenovali.
OdpovědětVymazatTak tomuhle se říká poklad! Ano, je to doják, když poznáš něco ze své, nebo rodinné minulosti
OdpovědětVymazatStaré fotky mají svoje kouzlo.
OdpovědětVymazatJá tyhle pocity znám. Také jsem se rodinnou a rodovou historií zabýval a znovu se k ní vrátím. Snaž se "vyzpovídat" pamětníky, protože ochotný pamětník Ti řekne věci, jaké bys v archivech nenašla nebo bys tam po nich dlouho pátrala. Mrkni se na stránky rodokmenářské společnosti, která pro své členy i pořádá kurzy: www.genealogie.cz .
OdpovědětVymazatTo jsou úžasné fotky. Navíc mám pocit, že to není jen tak "odbliknuté", že fotograf měl oko pro správný výběr místa. Pradědeček před vraty nebo před dveřmi - to je naprosto dokonalá fotka. A teta Květuše vypadá skvěle, moc jí to sluší, stejně tak tvé prababičce, je opravdu moc pěkná.
OdpovědětVymazatBlahopřeji k tak krásným úlovkům. Před pár lety, když jsem s rodokmenem začínala, mě taky každá objevená fotografie přiváděla do extáze. Mezitím se v rodině rozkřiklo o mém koníčku a já teď doma schovávám celá alba fotografií z pozůstalostí po příbuzných a popravdě moc nevím, co s nimi. Vůbec totiž netuším, kdo je na nich vyfocený.
OdpovědětVymazatToto je tak pekný článok! Nevedela som si doteraz toto predstaviť. Tie fotky sú nádherné, všetky pôsobia tak vážne a diplomaticky. Úžasné! :O
OdpovědětVymazat[11]: Jo, ty fotky neznámých osob jsou báječné. Otevírají prostor vlastní fantazii.
OdpovědětVymazatTy staré fotografie mají své kouzlo, zvlášť když jsou tak pěkně ateliérově aranžované.
OdpovědětVymazatPři stěhování babičky k nám jsme narazili na podobné poklady - je to neskutečná krása...
OdpovědětVymazatDíky vám všem za milé komentáře...
OdpovědětVymazat[16]: Zkus se babičky zeptat na její sourozence a na sourozence dědy, případně jejich děti. Já stihla vyzpovídat také jen babičku, ale postupně jsem získala kontakty na širší rodinu se kterou se také normálně nestýkáme. Mnozí z nich byli velmi ochotní. Dokonce jsem se sešla i s nejmladší sestrou mé prababičky. Postupně jsem nasbírala fotky většiny svých pra-prababiček/dědečků a dokonce i dvě pra-pra-prababičky a jednoho pra-pra-pradědečka.
OdpovědětVymazatJaninko, to je nádhera. Věřím,že tě to dostalo. Podobně jsem na tom byla, když jsem před časem dostala k vánocům od svého strejdy nahranou videokazetu se sestřihem starých filmů, dokumentující naši početnou rodinu zhruba od roku 1950. Vůbec jsem nevěděla, že něco natáčel a jsem tam také, jako čtyřletá holčička. Když vidíš na filmu znovu všechny ty milé blízké, pradědečka, babičku,dědu, všech děcka. Má to úžasnou atmosféru a po celý film mi tekly slzy. Starých fotek jsem nahamounila docela dost a kde můžu, tam nějakou vyloudím, dokonce jsem jednu i ukradla. Přeji ti v získávání informací úspěch, je to příjemná činnost, ale chce to trpělivost.
OdpovědětVymazat[17]: Babičku mám vyzpovídanou, jak se dalo, ale s dědou je to horší, s ním se rozvedla před více než padesáti lety a navíc již nežije. Toho jsem i po změně jména vypátrala, ale byl jedináček, takže tudy cesta nevede, zkusím něco vypátrat podle toho oddacího listu a dat narození jeho rodičů. Jinak co vím, tak mám v Čechách jen pár vzdálených příbuzných, jinak vůbec nikoho.
OdpovědětVymazatMáš pravdu - prababička byla neuvěřitelně nádherná ženská! A z fotek dýchá kouzlo dávných časů, věřím, že jsi z nich na větvi, taky bych byla z takových pokladů!
OdpovědětVymazat[20]: Děkuji ti...
OdpovědětVymazatTo dávné kouzlo na mě dýchá až sem Na takové fotky bych se nemohla vynadívat. Váže se k nim tolik vzpomínek a událostí, že by se to ani na prstech jedné ruky nedalo spočítat.
OdpovědětVymazatTak mne napadlo, jestli tady není podoba s Terezou Bebarovou. Také má takovou zvláštní krásu. Pusinku takovou a velké oči. Jenže ta tvoje prababička nemá makeup a je i bez něj krásná.
OdpovědětVymazatS Prahou je to těžké. Znala jsem také jen datum narození a tak jsem prohledala všechni knihy narození s tímto datem a nakonec NAŠLA!Řádila jsem jak smyslů zbavená a moje pubertální dcera si ťukala na hlavu, že se jí maminka zbláznila, a že nechápe, co tak vyvádím.
OdpovědětVymazat[24]: S Prahou to není těžký. Je to s ní příšerný!
OdpovědětVymazatPlesám a raduji se. Máme doma také staré fotky po mé prababičce, Milunčině babičce a taky fotky od Milunčiny maminky, mé babičky, kde jsou zase jiní předci... Ráda si je prohlížím, ale už není kdo by mi řekl, kdo na fotce je zachycený. Milunka taky všechny nezná. Když mi to ještě měl kdo říci, tak mne to nezajímalo... a dneska by mě zajímalo tolik věcí... Druhá babička zase předstírá nebo fakt neví, kdo je na fotkách, které má v albumech... Ale mezi jejími papíry se našlo také pár dokumentů, které se šikly při skládání rodokmenové mozaiky...
OdpovědětVymazat[26]: Jsem ráda, že mojí babičce byla dopřána dloduhověkost a že stále ještě můžu nasávat a sosat informace, které pak ukládám a třeba jednou předám dál .
OdpovědětVymazat