Týden 11. - konečně sluníčkový :)

Maminka mi nedávno říkala, že když si člověk něco moc přeje, má si to nakreslit na papír a dílko pak dát pod polštář. Míša si namaloval tři tisícové bankovky, prý na domeček. Vysvětlila jsem mu, že by musel připsat ke každé tři nuly, aby za to mohl domek pořídit. Tak nuly připisoval a připisoval, až to trochu přehnal a místo tří milionů jich má pro jistotu třicet :). No a co mám pod polštářem já? Překvapivě domeček :). A u něj, ve stínu jabloně, hrušně, třešně a višně, malý zahradní domek pro kluky a taky keřík malin, ostružin, kanadských borůvek a pár řádků jahod. Nejsem moc skromná, že? Ale když to vezmu z té druhé stránky, je to opravdu to jediné, po čem skutečně z hloubi duše toužím...

Pekla jsem buchty. Jsou krásně voňavé, vláčné a vůbec celkově mňamózní. Jediným jejich nedostatkem je, že se dají jíst jen se zavřenýma očima, protože jinak neuvidíte buchtu, ale extrémně nevzhledné cosi, co díky mému experimentu s novou višňovou marmeládou vypadá jako nebohý účastník těžké dopravní nehody, ze kterého krev prýští všemi možnými otvory...:)

Venku se konečně ukázalo sluníčko a teploty brzy odpoledne mne dostávaly do kolen. Jen to první předjarní bruslení nedopadlo podle mých představ, u nás zřejmě počítají s tím, že ještě napadne sníh a tak vyčkávají s jarním úklidem, což je v případě in-line dráhy plné štěrku ze zimy hotová tragédie. Když jsme pak našli místo, kam se ten ničitel koleček nedostal a drandili si to na tom kousku tam a zpátky, natrefili jsme na pomatenou paní, která si stoupla doprostřed dráhy i se svými dvěma vnuky. Já i kočárek jsme opravdu měli namále, ustála jsem to snad jen zázrakem a tak se mi nemůžete divit, že jsem si trochu zasakrovala. I když to není úplně to správné slovo, protože sakra se v tu chvíli v mém slovníku jevilo jako hodně slušné slovo. Když se manžel paní ptal, proč tak blbě stojí, odvětila mu, že tam máme místa dost. Asi trochu nepochopila, že in-line dráha není určená pro chodce...

Čtení ráno pomáhá. Míša už nemá pětku, ale jen trojku... Překvapivě byl spokojený a já brzy zjistila proč - polovina třídy totiž dostala čtyřku nebo pětku... No, zlobit se na něj nemůžu, když jsem si pak přečetla text, ze kterého psali test, mimochodem úryvek z knihy Heidi, děvčátko z hor, vůbec se mu nedivím, že tomu nerozuměl. Takže z režimu "čte se ráno, než se jde do školy" přecházíme na režim "čte se ráno s mámou, abych tomu rozuměl" :).

Zkoušeli jste někdy, jestli jde upražit popcorn na žárovce? Ne? No, tak to jste nejspíš normální... :)

P.S: Magnetická rezonance hlavy dopadla dobře, takže manžel utřel nudli a už si ze mě nemůže utahovat, že mám dva mozky. Stačí, že si dělá legraci z mých mutantních ledvin :).