Motolice :)

Už je mi mnohem lépe, mozek začíná fungovat a myslet, pozornost taky udržím a nohy a ruce už nejsou lemroidní. A hlavně se mi vrací humor, tak raději píšu hned po ránu, než mě zase přejde a než se na mě nalepí únava. Omlouvám se těm, které jsem vylekala, ale vězte, že jsem víc nenapsala, protože jsem se prostě na víc nezmohla.

Od neděle jsem pobývala v nemocnici, kde jsem skončila se silnou závratí a ztrátou rovnováhy. Všechno před očima se mi točilo a splývalo v jeden vír, mohla jsem být jen vleže a pokaždé, když se mnou pokusili pohnout, jako by mě někdo prudce strhl za neviditelné kšandy zpátky dolů.

Ušetřím vás dalších nechutností, snad kromě jedné - pít jsem musela z křiklavě růžové kojenecké lahvičky, protože hrneček jsem neudržela tak, abych ho nevylila. Bylo mi tak blbě a bezmocně, jako snad ještě nikdy v životě.

Překvapivě rychle jsem se z toho vzpamatovala, na CT se krvácení do mozku neprokázalo a tak závěr lékařů zněl "silná závrať" (možná související s mými migrénami), kterou vyvolal nejspíš nějaký špatný pohyb. Akorát, jak to většinou bývá - když přijdete s problémem k doktorovi, většinou odcházíte s problémem úplně jiným. Při CT mozku lékaři objevili nějakou třímilimetrovou mrchu a jestli je, nebo není zhoubná, se dozvím za měsíc na magnetické rezonanci. To mě docela uklidňuje, protože kdyby to vypadalo opravdu zle, asi bych nečekala měsíc na vyšetření, takže si nepřipouštím sebemenší pochybnosti o mém skvělém zdraví :).

Míšovi jsem jemně naznačila, že mi teď musí trošku víc pomáhat.

"Proč?"

"Protože jsem strašně unavená a nemůžu okolo vás lítat jako před tím. Přece nechceš, abych vypadala znova tak strašidelně, jako v neděli?"

"Maminko, ty jsi ale vypadala moc krásně, měla jsi na sobě ty barvičky, tak ti to slušelo!"

Barvičkami bylo myšleno lehké nalíčení na manželovu oslavu narozenin, kterou jsem následně trávila trochu jinak a jinde, než jsem plánovala.

"Ale když si pak zvracela do misky, tak už jsi tak krásná nebyla..."