Týden 36.

Pondělí...

V pondělí jsem si vzpomněla, že jsem k plodné sobotě v minulém týdnu zapomněla přidat jeden nevšední pohled, který se mi, co by Procházkové na procházce, naskytl při nehodě dvou aut. Nikomu se naštěstí nic nestalo a vozítka měla jen pár škrábanců, újmu ale utrpěla má oblíbená cukrárna, do jejíchž otevřených dveří se jedno z aut čumákem napasovalo, tudíž dveře přestaly plnit svojí obvyklou funkci a nikdo se nemohl dostat dovnitř ani ven. Když jsem šla za hodinu a půl stejnou cestou zpátky, auto "parkovalo" stále na stejném místě...

Úterý...

Strávila jsem hodinu u dětské psycholožky, kam mě odeslala Míšova dětská lékařka. Ani jí nedělalo problém nám žádanku vypsat, úplně jí stačilo, když byl Míša naposledy očkován a museli jsme ho držet tři. Jeho panický strach z bolesti, psů a vody věkem nepřechází a tak to nějak musíme řešit. Psycholožka doporučila kineziologii. Máte s touto metodou někdo zkušenost?

Středa...

Můj skoro osmiletý se rozhodl, že mě zavede do tajů binárního kódu. Jenže jsem zjistila, že převádět čísla z desítkové soustavy na dvojkovou neumí, jak jsem si do té doby mylně myslela, jen si ta převedená čísla ten lišák prostě zapamatoval... Takže to nakonec dopadlo tak, že jsem si na netu našli, jak to vlastně funguje a naučili se to spolu. Taková blbost a jak jsme se při tom bavili :).

Čtvrtek...

Objevila jsem při úklidu na synátorově stole rozepsaný komiks, který se jmenuje "Pan Pinďourek". Až bude dílko hotové, určitě o něj nepřijdete. To prostě musíte vidět! :)

Sobota...

Ano, bez mučení přiznávám, i my jsme propadli Šmoulí mánii a kartičkám z Alberta. Pár nám jich chybělo a tak se velkej a prostřední Procházka vydali v sobotu do směnárny. Domu se vrátili s plným albem, protože se jim podařilo "vyšmoulit" všechny kartičky. Udělali mi ohromnou radost - ne tím, že se jim to povedlo, ale tím, že karty, které jim zbyly, prostě rozdali těm, kteří jich moc neměli. Kolik radosti tak udělali... Škoda, že tenhle princip nefunguje ve světě běžně...