Kadibudka a patálie s hajzlpapírem

Kromě kadibudkového vyprávění, které vás nemine, jsem se dobrovolně rozhodla společensky znemožnit a zveřejnit historické foto mé postpubertální maličkosti v poměrně choulostivé situaci. Za náhlý příval exhibicionismu může pravděpodobně to, že dnes vypadám úplně jinak, a tak se nemusím bát, že mě někdo pozná, a že na mě bude na ulici hulákat "Jééé, to je ta trubka z kadibudky!" Na svou obranu však musím uvést, že před objektivem jsem se neocitla dobrovolně, protože akce "Hon na Janinku" byla velmi zákeřná a nečekaná. A zkuste tomu paparazzimu něco udělat, když zrovna to... tento...:)

Ten kadící a čůrací domeček, o kterém vám chci vyprávět, je starý dobrých třicet let, a od svého vzniku prošel několika "inovacemi". Dostal plechovou střechu, aby tam tolik nezatékalo, uvnitř byl vyzdoben zbytky tapet, aby do něj tolik nefoukalo, a byla vyměněna sedací deska, neboť u té staré hrozilo, že se návštěvník domečku propadne a nedobrovolně se vykoupe. 

Kadibudka stojí za plotem zahrady, což je v létě velká výhoda, protože, jak známo, vůně a pachy jsou v teple jaksi silnější, táhlejší a stálejší, a obsah takové kadibudky je hotovou pokladnicí zápachů, které pak velmi obtěžují, stejně jako hmyz, který právě tahle směska přitahuje. Problém s větší vzdáleností kadibudky od obydlí ovšem nastává v zimě, kdy obyvatel domu musí ke kadibudce dojít skrz sníh či bláto, a tiše se modlit, aby k ní v té tmě dorazil živý a celý, a aby mu při vykonávání potřeby nepřimrzla zadnice.

Dalším problémem při používání kadibudky je toaletní papír. To byste nevěřili, co za patálie s ním musí návštěvníci kadibudky prožívat...

Za prvé, papír je silný, jednovrstvý, hrubý, ekologický, což znamená, že výsledek použití se dá srovnat s použitím jehličí. 

Za druhé, v deštivém počasí, kdy do kadibudky škvírami v bočních stěnách zatéká, je papír mokrý, tudíž neplní svůj účel, neboť návštěvník (nebo spíše návštěvnice) to mokro ze sebe potřebuje otřít, což v tomhle případě dost dobře nejde. Je to asi stejné, jako když vylezete z vany a utíráte se mokrým ručníkem.

Za třetí, v zimě je pro změnu papír zmrzlý. Zkoušeli jste si někdy utřít zadek zmrzlým papírem? Ne? No tak to prosím vás nedělejte.

No a za čtvrté, když fouká vítr, rolička papíru z desky ráda padá na zem a kutálí se a kutálí... a na návštěvníka, který se právě chystá použít kadibudku, se po otevření dveří vyvalí kilometry rozmotaného papíru. Zážitek je o to mocnější, když nějaký dobrák připraví na desku roličky do zásoby... Věřili byste, že tam ještě nikoho nenapadlo ten papír schovat do nějakého uzavíratelného boxu, kam nefouká, neprší a nesněží?

Ale jednu výhodu tahle kadibudka má. V létě si tam tak hovíte, odháníte mouchy, neohoblovaná dřeva z desky se vám zarývají do zadku a zanechávají tam tak nezaměnitelný otisk, popřípadě třísku, okolo vás vlají pavučiny, venku šumí vítr a vy zíráte na sluncem zalité pole plné zlatých klasů žita...

Janinka, kdysi dávno, ve výše zmiňované kadibudce...