Narozeniny a Dort - dětské kostky

Ahoj,

já jsem Matěj a chtěl bych vám napsat, jak jsem oslavil svoje první narozeniny. Teda, bylo to docela překvapení, já jsem totiž vůbec nevěděl, že mám narozeniny, ale že se něco asi děje, jsem vytušil z toho, že se máma s tátou na střídačku zavírali do pokojíčku a něco tam kutili. No a když tam šla naposledy máma, tak do něčeho hrozně bouchala, to se mi samozřejmě nelíbilo a tak jsem stál u zavřených dveří a bouchal do nich taky. Byl jsem z těch mých rodičů docela na nervy, protože jsem si v pokojíčku nemohl hrát a musely mi stačit hračky v obýváku. Máma pak běhala po kuchyni, krájela, pekla, mazala, patlala, zdobila. Pořád otvírala lednici a blahořečila si, že je fajn, že udělají oslavu na dvakrát, protože nemáme tak velkou lednici, aby se do ní vešlo všechno pití a pohoštění. A navíc by se těch patnáct lidí a dětí k nám ani nevešlo, máma říkala, že by to byl masakr.

No a pak... Najednou se k nám v sobotu nahrnuli lidi z máminy a v neděli z tátovy strany, začali mi třást rukou a ocumlávat mě. Já tohle vůbec neznám, takže jsem z toho byl docela na větvi a chvílema i natahoval. Ale stálo to za to, když jsem to přetrpěl, zasypali mě krabicema zabalenýma do barevnýho papíru. Nejvíc se mi na nich líbily (a ještě víc chutnaly) ty mašle. Jenže pak začali ty papíry z těch krabic trhat, protože já se k tomu neměl, a bylo po srandě. Ale nakonec zase tak úplně ne, v těch krabicích byly docela zábavný věci. Máma se chytala za hlavu a říkala, že každým rokem přibudou věci další a kam prý že to dáme. Při nedělní oslavě vypila pět skleniček šampusu (ale jedna z nich byla s tím dětským ), pak si dala okolo krku vlajkovou šálu a všichni se koukali na hokej. Pořád u toho řvali "Góóóól", ale mně to nevadilo, já si za těch pár dní, co takhle doma ječeli, zvyknul. Pravda, poprvé jsem plakal, protože jsem nevěděl, proč táta křičí, ale oni mi to vysvětlili a já to pochopil. No a pak když skončil hokej, máma se strejdou zlobili a hlubokým hlasem hulákali "Mistři!"

Když zaklaply za návštěvami dveře, máma se o ně opřela, sedla si na bobek, udělala něco jako "uff, pfff, chmpf" a pak řekla "Bože, to je ticho." A pak vysávala drobky, uklízela, leštila zapatlaná skla a myla nádobí.

A tady máte pár obrázků...

Tak tohle mi tu připravovali rodiče, jak pořád chodili do pokojíčku. A to mámy bouchání? To byly skoby na houpačku, kterou jsem od mámy dostal.

Na první oslavu mi přinesla dortík babička. Máma byla moc ráda, protože toho měla už tak moc.

Tady je oříškový dort od mámy na druhou oslavu. Říkala, že se jí málem uvařil mozek, než vymyslela, co mi udělá. Kostky nebyly úplně kostky, ale všem to bylo šumák, hlavně, že byl dobrej.

Skoro jsem se v té záplavě barevných hraček a papírových tašek ztrácel. Ale nejlepší byly stejně ty papíry a mašle, s těma já si dokážu vyhrát třeba hodinu...

Máma blbla...

A úplně nejvíc se těšila, až mě ostříhá. Říkala, že ještě chvilku a začal bych šilhat. A taky vám vzkazuje, že fotka není, protože je rozmazaná, páč jsem děsný šikulka, umím zapnout foťák a parádně zamatlat objektiv. A ona že je ještě větší šikulka, protože si toho nevšimla :).