Talentmania u nás v domě začala pár let předtím, než se tento "zábavný pořad" objevil v televizi. Od škádlení, kdy se čmáralo po zdi, strhávaly, stíraly či jinak odstraňovaly jmenovky a ničily nástěnky, postupně přecházeli naši talentovaní spolunájemníci na tvrdší soupeření. Nebylo nijak výjimečné stříhání drátů u zvonků, prokopávání skleněné výplně dveří, vytrhávaní zámků ze schránek, pak dvířek a nakonec i celých skříněk.
Člověk by řekl, to je k nasr..., že? Ale včera mi jedna z těch lehčích forem masakrování určitě prodloužila život o pár minut...
Odemykám vchodové dveře a můj prvňáček, kterému se cestou ze školy ještě nezavřela pusa, pokračuje ve své krasojízdě:
"Mami, co to máme nakreslenýho na schránce?"
Pozvednu oči a ruměnec lehce zbarví moje tváře. Na bílé schránce černě září kosočtverec, kterému Češi přisoudili velmi jadrný výraz. Já jej znám pod slušnějším názvem a proto o něm budu mluvit jako o "berušce" :).
"No, to nechtěj vědět, to je strašně sprostý..."
"Ale já to chci vědět!"
"Ne, to ti neřeknu!"
Zkoumám, zda znak půjde setřít a přitom zjišťuji, že naše "beruška" má kamarády i na ostatních schránkách. V tu chvíli jsem rozhodnutá ji tam nechat. Jedeme výtahem.
"Řekni mi to, prosím!"
"Ne! Na to jsi ještě moc malej."
Otevírám dveře od bytu.
"Mami, proč mi to nechceš říct?"
"Mazej se svlíknout!"
Chvíli je ticho.
"Mami, jak moc je to sprostý?"
"Úplně nejvíc."
"Víc než hovnobobek?"
Dusím se smíchem.
"Ano, víc, než hovnobobek."
"A víc než Hovnohovnohovnobobek?"
"Ano, víc než to, Mišičko."
Tečou mi slzy a nemůžu to zastavit. Taky proto, že si představuju, jak mu budu vysvětlovat, co znamená nápis FUCK YOU, který je stejnou fixou hned vedle schránek načmárán na zdi a kterého si prvňáček zatím ještě nevšiml...
P.S: A abyste věděli, tak ta naše "beruška" je ze všech nejhezčí. Jen jí chybí nožičky...
