Dort z "pičvorku" :)

To vám takhle jeden oblíbený bloger Malkiel frfňal, že to je na mém blogu furt samý "pičvork" a nic, co by dráždilo chuťové buňky. A to vám na to takhle jedna neméně oblíbená blogerka Mengano vtipně reagovala, že mám těm žroutům udělat dort z "pičvorku". A tak těm dvěma vděčím za to, že tenhle šílený slepenec vznikl, nebýt jich, nikdy by světlo světa nespatřil. Obzvláště ale děkuji fantazii Mengano, protože mě napadne ledasco, ale na tohle bych nepřišla ani v nejdivočejších snech :).

No a teď to, co se mi píše už hůře. S hotovým výsledkem nejsem spokojená ani trochu, marcipán, kterého jsem se potřebovala před stěhováním zbavit, se po rozmrazení nechoval úplně kamarádsky a naprosto odmítal spolupracovat. Nebo je tu ještě varianta, že jsem prostě střevo a neměla jsem svůj den. Abych to tedy shrnula, raději se vrátím k tomu "opravdovému" falešnému patchworku, kde se místo neposlušného marcipánu a krému používají neméně neposlušné stuhy a špendlíky. Mno, alespoň, že chutnalo.

Dortík vánoční koule á la falešný patchwork :)

Falešný patchwork - svícen podruhé...

...aneb jak může pořádný bordel za další Janinkovský nápad...:)

Jak zvýšit návštěvnost blogu? Pomocí špendlíků!

Možná to zní jako naprostá ptákovina, ale v mém případě je tomu skutečně tak. Malé upozornění - tento článek je skrz naskrz chvastounský :).

Po skoncování s blogem o dementních sousedech, který vzal po roce za své poté, co se odstěhovali, jsem chvíli tápala, kam své znovuzrozené stránky směřovat. Nakonec jsem si řekla, že založit blog na něčem, co umím, je docela rozumné řešení a tak přišlo na řadu hraní si s písmenky a o něco později i tvoření. V začátcích mi šlo hlavně o "pochlubení se" a o zvěčnění mých dílek, lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla radost z ohlasů, že se mé tvoření líbí. Postupem času se mi ale začaly kupit dotazy, obzvláště ohledně techniky falešný patchwork a protože mailů a zpráv nebylo málo a já jsem nebyla schopná jednotlivě odpovídat, napadlo mě, že bych mohla zaplnit "díru na virtuálním trhu". A že byla veliká, vždyť i já jsem své patchworkové výrobky vyráběla jen podle obrázků, které jsem nacházela po všem možných internetových, převážně zahraničních, čertech.

Tak tedy začaly vznikat mé první návody, které si začaly nacházet své první tvořílky. Časem se díky oné "díře na virtuálním trhu" staly mé postupy stále vyhledávanější a nyní se díky nim návštěvnost mého blogu pravidelně před Vánocemi a Velikonocemi zvyšuje o několik set procent, za což vděčím hlavně vyhledávačům, na kterých jsem své stránky registrovala. Nebudu vám tu hrát divadlo, že mě netěší, že téměř celá první stránka Googlu je po zadání hesla "Falešný patchwork návod" zaplněná články mými. Taky to cítíte? Jako by tu něco... smrdělo? :)

Vyhledávače měly také na svědomí dáreček, který ale se špendlíky neměl nic společného a který mi byl nadělen o loňském Štědrém dnu. Ovšem pokud jsem si myslela, že článek o skládání ubrousků na vánoční stůl s návštěvností 1100 během tohoto svátku je můj blogový vrchol, hluboce jsem se mýlila. Díky tlačítku "To se mi líbí", které jsem u svých článků povolila s nástupem své "Fejsbůkové éry", se vám může stát, jako mně letos, třeba toto...

Minecraft dort

Letošní rok by se dal nazvat kulatinový - slavil drahý polovičák a teď prvorozený, o mých půlkoulích raději pomlčím. To jen druhorozený si ty svoje nechává extra zvlášť, aby si je náležitě mohl užít :). Ale zpátky k prvorozenému - k jeho desítce jsem mu spatlala dort v jeho oblíbeném stylu, tedy à la hra Minecraft. Nečekejte zázraky. Do poslední chvíle jsem netušila, jak dort bude vypadat, jediné, co jsem s jistotou věděla, bylo, že bude patrový. Kluci totiž bezpodmínečně vyžadují dort oříškový - mít na oslavě dusící se tchyni alergickou na ořechy by sice pro leckoho mohlo být to pravé zpestření, leč ne pro mě, protože jí mám opravdu ráda, takže poslední patro bylo v plánu bez skořápkových plodů. A to byla asi tak jediná vize, kterou jsem před patláním měla. Ostatní vznikalo za pochodu, na oficiální měřítka či vztahy (Creeper a Steve ve skutečnosti nejsou kamarádi :)) jsem se tentokrát vykašlala a puntičkářství hodila za hlavu.

Překvapení pro prvorozeného se ale nevydařilo. Protože já KOZA jsem před obědem poslala oslavence do lednice, aby vyndal tatarku na stůl. Úplně mi vypadlo, že jsem ten dort chvíli před tím vybalila, aby trochu oschnul. Vlastně to překvapení tak trochu bylo, i když v jiném čase a na jiném místě, než bylo plánováno :). Mééé.

Tvoření s dětmi - Melfoun

Někdo v tomhle krásném - stále ještě letním - počasí pilně dlabe dýně, někdo zase melouny. Já na dýně dlabu a radši dlabu ty melouny. A tak vznikl meloun ne nepodobný ufounovi, pracovně nazvaný Melfoun... :)

Falešný patchwork - svícen, návod

Slíbila jsem, fotila jsem, žádné dlouhé povídání, jdeme rovnou na píchání :). Tedy až po dvou důrazných varováních...

Za prvé - vy, kteří nesnesete skřípavý zvuk řezajícího se polystyrenu, v zájmu zachování zdravého rozumu ani článek neotvírejte! :)

Za druhé - píchnete-li se špendlíkem a i když to vypadá, že vám krev neteče, přestaňte pracovat a raději si pořádně prohlédněte prsty. Chápu, že závislost na patchworku je veliká, nicméně ty nadávky, které později vypustíte, protože zjistíte, že na téměř hotovém výrobku ve čtvrté řadě máte kapičku krve, vám na eleganci nepřidají. Zapomeňte na patchwork a dojděte si pro náplast, ono takové zpětné rozebírání, praní a sušení stuh, když zrovna máte poslední kousek a nemáte náhradní, je víc nervydrásající, než cesta k lékárničce a zpátky :).

A teď tedy konečně, jak si něco takového vyrobit?

 

Falešný patchwork, svícen

Tak jsem si myslela, že jsem s tou "Vúdú" píchací technikou vyrobila snad všechno, co šlo. Tedy kromě stromečku, andílka a dalších snad budoucích výtvorů, které mám ještě na virtuálním skladě. Jenže! To jsem zase jednou někde šťourala a brouzdala a našla tyhle svícny. Ty zapříčinily, že se moje mozkovna rozjela na plné obrátky, neboť inspirace to byla báječná, jenže svícínky na obrázcích pro mě byly naprosto nepřijatelné a nepoužitelné. Nejsou ošklivé, chraň Bůh, jen si nedovedu představit U NÁS DOMA jen tak položit na polystyren a mašle SVÍČKU! :)

A tak se zrodil nápad hodný naprostého masochisty, čili mně...

Tak dlouho Janinka dloubala a dloubala, až vydloubala, co potřebovala...:)

Další Matějovina a další falešný patchwork - zvoneček

Už nějakou dobu jsem slintala nad dílky, která jsem objevila na stránce zaměřené na falešný patchwork. Ta má na FB i svojí skupinu, ke které jsem se po dlouhém váhání nesměle přidala, protože jsem si myslela, že tam nejspíše budu za trubku (tramtadadá :)), neb moje dílka se s těmi mistrovskými, která tam dámy prezentují, nedají srovnávat ani v nejmenším. Je to asi jako kdybyste vedle sebe položili jablíčko spadlé na zahradě a naleštěné jablíčko na veletrhu :).

Ale, i přes to, že si nadále myslím, že jim sahám tak maximálně ke kolenům, protože jejich stuhy a špendlíky i zpracování jsou jako z jiné planety, ne-li galaxie :), stalo se něco, co mi udělalo ohromnou radost. Při vložení odkazu na svou hvězdičku i návod, kterou jsem tu prezentovala minule, se objevily komentáře, cituji jeden za všechny doslova, protože to jinými slovy lépe zkrátka vyjádřit nedovedu...

jeeeeeeeeeeeeej moje mozkovna je tvoja stránka ? to je super, odtial berieme návody je to super spracované klobúk dolu, mnohým z nás pomohli, dúfam že nevadí že ich máme uložene v súboroch. Tá stránka je jednička :)

Jsem ráda, že moje návody k něčemu jsou. A jsem ráda, že to vypadá, že kromě ostatních tvořílků jsem nakazila i svoje děti. Po Míšovi je to i Matýsek... :)

Falešný patchwork, hvězda - návod

Přeleze nepřelezitelné, podleze nepodlezitelné, už jsem to tu kdysi psala. Jo, to jsou přesně ty sudičky :), co se mezi sebou při sudbě poštěkaly a já kvůli nim teď musím překonávat ty výzvy a postupovat do vyšších "levelů". A jedna taková výzva, dalo by se říci, jedna z největších, se mi naskytla právě teď. Ještě donedávna jsem si myslela, že o falešném patchworku vím naprosto všechno a že mě nemůže vůbec nic překvapit. A ono zatím... ta hvězda! Než jsem přišla na to, jak ji udělat koukatelnou, dostala tolik jmen, že by se za to nemusela stydět ani středně velká parta dlaždičů. A mně to navíc stálo tolik mrtvých šedých buněk, mozkovna trpěla a na internetu nikde žádná rada! Ona totiž tahle milá hvězda nejde dělat klasickým patchworkem od středu tak, jak se dělá třeba vánoční koule, protože do 360 stupňů pět pravých úhlů prostě nenarvete, ani kdyby jste se na hlavu stavěli... :) Nakonec mě napadlo řešení středu při pohledu na jeden obrázek s klasickou patchworkovou hvězdou z látky, která nemá s mým pícháním vůbec nic společného, ale díky bohu za ni, protože ještě chvíli a moje mozkovna by byla dutá. Takže, jak na to?

Na výrobu hvězdy budete potřebovat:

Špendlíky - HODNĚ ŠPENDLÍKŮ. HODNĚ MOC ŠPENDLÍKŮ :). Doporučuji špendlíky krátké, někdy se jim říká aranžérské, které mají poloviční délku, než bývá obvyklé. Vřele je doporučuji, hotová hvězda pak není tak těžká, na jednu takovou, protože byla opravdu veliká, jsem jich spotřebovala cca 600.

Cena balení o hmotnosti 50 g byla 40 Kč, tipuji, jsem použila tak jedno, jedno a půl balení.

Stuhy - látkové, taftové, polyesterové, doporučuji šíři 2 až 3 cm. Stuhy jsem nastříhala na kousky, které jsou o něco málo delší, než je násobek jejich šířky - to znamená, že například stuha o šířce 2,5 cm, kterou jsem použila, měla po nastříhání na kousky délku cca 5,5 cm. Když se vám ale povedou kousky delší, není to vůbec na škodu. Na hvězdu jsem potřebovala 150 kousků (cca 825 cm) plus stuhu vcelku (asi 100 cm) na začištění okrajů. Saténové stuhy nedoporučuji, vypadají sice luxusně, ale mršky se rády třepí a vůbec dělají celkově tak nějak neplechu :).

Ceny se pohybují od třiceti korun výše za deset metrů obyčejné taftové stuhy.

Stuhu širokou - v tomto případě asi 6 cm šířky, budete jí potřebovat na zakrytí středu hvězdy po obou stranách, celkem bude třeba asi 12 cm délky stuhy (dva čtverce 6x6 cm). Rozmyslete si předem barvu, aby jste od toho mohli odvíjet a sladit celou hvězdu, později se to dost špatně mění :).

Polystyrenovou hvězdu - ta z návodu má velikost "od pacičky k pacičce" :) 20 centimetrů a seženete ji za 20 korun v každém lepším papírnictví, případně se dá sehnat i v dobré galanterii.

Propisku nebo kvalitní obyčejnou tužku

Ostré nůžky

Pro jemné prstíky náprstek :)

Falešný patchwork, hvězda

Když se něco může podělat, tak se to taky podělá. Naše účty byly díky bambilionu poplatků za pojištění a odhadce vysáty více, než by bylo záhodno. Ne naší vinou neodešla platba za internet (z celého srdce upřímně nesnáším O2 a jejich poplatky) a tak nás jednoduše na čas odstřihli, což je v době, kdy všechno, včetně bankovnictví, řeším přes internet, docela na pytel. Jedinou dobrou zprávou je, že máme klíčky od bytu. Ale jaksi nám nedorazily peníze na rekonstrukci, protože podmínkou jejich odeslání je zapsání v katastru nemovitostí a tam jsou neuplatitelní, ačkoliv to původně vypadalo, že by se to nějak dalo... Máme nasmlouvanou firmu na stavební úpravy, ale skoro půl milionu na rekonstrukci nám zatím někde virtuálně lítá a já půjdu nejspíš vraždit. A třeba taky ne, zatím to odskákala jen jedna hvězda a pár rychlokvašek kuliček, aby jí samotné nebylo smutno. A jeden vánoční dárek je hotový :).

Prvotina - hvězdička

Kusudama - větvička, návod

V minulém článku jsem vám ukazovala svůj nejnovější počin - v pořadí již druhou větvičku s kvítky tvořenými technikou kusudama (na tu první můžete kouknout TADY). Pravda, okvětních plátků mají moje kytičky šest místo pěti, ale (a už jsem to tu kdysi psala) mně se to tak prostě líbí víc. Taky je pravda, že se v originále ta kvítka lepí k sobě do jakési koule, ale já jsem prostě diletant :), co se téměř nikdy nedrží přesných návodů a vymýšlí si nové variace a možnosti použití. A tak vznikla větvička a já vám přináším návod, jak si něco podobného vyrobit...

Kusudama - větvička

Když jsem nervóza, tvořím. A protože je moje mozkovna nervózní celkem dost, budu to tu nějakou dobu bombardovat mými tvořivými výlevy.

Možná už brzy budeme mít klíče od vysněného bytu, provizorně nazvaného "ruina k rekonstrukci". To mi mozkovnu samozřejmě nedrásá a opravdu se na to těším, mejdany našich spoluobčanů pod plesnivými a po kouskách odpadávajícími okny mé nadšení jen podtrhuje. Ovšem ty obstrukce okolo hypotéky, to by jeden skoro zvracel, vážení. Nikdy bych nevěřila, že taková záležitost bude v dnešní době trvat dva měsíce a to i přes to, že jste dlouholetý a dobře vydělávající klient, jakého jen si banka může přát. Když už si myslíte, že máte všechno, co po vás úředníci chtěli a penízky jsou na spadnutí, na poslední chvíli si vzpomenou, že nutně potřebují papír, který jste, jako na potvoru, minulý měsíc vyhodili. No copak by vás napadlo, že ještě někdy budete potřebovat tři roky starý lejstro o výměře rodičovské, která už vám stejně dávno skončila? Logicky vás napadne, že se přece může banka podívat na váš výpis u nich v databázi tři roky zpětně, že jste dostávali stále stejnou částku od úřadu práce jako rodičovský příspěvek. Ale to ne, jen se snaž, holka! Ještě, že mám na onom úřadě příbuznou a papír jsem tak dostala do rukou velmi brzy. Hmm, tak to bychom měli. No, ale hypotéku nedostanete, když nebudete mít pojištěnou nemovitost (která ještě ani není vaše!). Fajn. Splněno. No a co pojištění? Životní pojištění? Skvělý, s manželovými ledvinami sotva. Ale zadařilo se. Jo, ale korunky na rekonstrukci dostanete, až budete mít zápis na katastru. Normálně to trvá měsíc, ale když trochu zatlačíte, třeba podsunete nějaké to kuřivo, tak by to šlo zkrátit třeba na týden... Lidičky, ještě, že všechno tohle zařizoval náš finanční poradce. To by asi bylo na hození mašle.

Kusudama - větvička

Sprejer sem, sprejer tam, sprejer, kam se podívám...

Dneska není kecavá. Ba co víc, ani tvořivá není. To jenom blejskavá profrčela kolem. A musím uznat, že minimálně jedna fotografie mi mluví z celé mé duše.

Zrestaurováno pro babičku

A je to. Během posledního týdne, kdy jsem měla dovolenou, se mi podařilo doretušovat všech pět starých fotografií pro babi, které jsem vám, ještě ne zcela hotové, představovala minule. Finální výsledek se liší už jen tím, že jsem se snažila o "vymizení" milionů otravných teček, které se tam objevily jako následek velkého zvětšení. Nebylo na tom nic těžkého, jen to bylo tak... jednotvárné a mozek ubíjející. A protože mám obsah svojí hlavinky docela ráda, rozhodla jsem se zrelizovat většinu obrázků stylem poctivější rychloverze a opravdu dokonale jsem "odtečkovala", dle mého, jen ten nejhezčí obrázek...

...který nakonec nejspíš vůbec tím nejhezčím nebyl, nebo alespoň tak soudím podle toho, jak se nemohla babička vynadívat na obrázek tatínka, coby vojáka, před lazaretem. Což mi na jednu stranu přišlo poněkud nefér :) vzhledem k vynaloženému úsilí u ostatních obrázků, ovšem když si vezmu, že v originále má na fotografii hlava pradědečka asi jeden centimetr na výšku a po zvětšení a lehkém zvýraznění je velká centimetrů sedm, možná se ani babi nedivím.

Prasárna letošního léta

Tak. Největší rasovina letošního léta je za mnou. Kdo by hádal, že mám na mysli mnou nedávno avizované stěhování, hluboce se mýlí, to totiž nejspíše vyjde na období podzimní. Onou prasárnou mám na mysli obalování učebnic pro mého "skoročtvrťáka" a upřímně, dostat se mi do rukou ten, kdo má na svědomí, že každá kniha má jiný rozměr, jen ne ten, na který se prodávají obaly, je po smrti. A dostat se mi do rukou ten, kdo může za to, že se téměř všechny učebnice pyšní deskami tvrdými asi jako toaletní papír, zhyne krutou smrtí taktéž. A nebo ne. Oba bych nahnala do papírnictví pro pevné "áčtyřkové" obaly, dala jim do rukou nůžky a izolepy a nechala bych je na míru obalovat učebnice pro celou základní školu. Ne, pro všechny základky ve městě! Páč mi těch asi osm učebnic ubralo dvě hodiny volného času ze zasloužené dovolené a to ani nepočítám, kolik tohle obalování ubralo sprostých slov z mého košatého slovníku a kolik šedých buněk mozkových zemřelo při vymýšlení, kde "to" střihnout, abych "tomu" neublížila.

Depešáci - hustí chlápci

Veškeré mé kulturní počiny v minulosti dostaly vždy rázný tipec. Naposledy to byly Čtyři dohody s Jaromírem Duškem, kdy všichni tři mí chlapi doma leželi se čtyřicítkou horečkou, já si hrála na zdravotní sestřičku a lístky tak udělaly pápá. A před třemi lety se pro změnu pan Jean Michel Jarre rozhodl, že jeho koncert není dostatečně vypilovaný a tak ho o několik měsíců odloží. To, že nějaká Procházková bude tou dobou v porodnici, bylo naprosto nedůležité. Chmpf! A tak jsem se tentokrát netěšila. Dokonce jsem si koncert "Depešáků" vymazala z hlavy, s výjimkou jednoho dne před měsícem, kdy jsem musela zařídit dopředu hlídání pro děti. Pak jsem ho opět vypustila a až dva dny předem mě začalo tak nějak šimrat "Šmarjá, ono jako už?" No jo, už... A tak jsem sobě i své drahé polovičce, která lístky dostala ke svým kulatinám, splnila jeden z mnoha snů. A že byl opravdu krásný!

Omluvte prosím kvalitu obrázků, foceno telefonním aparátkem a z veliké dálky...

Restaurování - portréty

Před pár měsíci jsem tu jásala, jak mám konečně hotový rodokmen pro maminku mého manžela. Inu, kecala jsem :). Když jsem totiž šokovaná z částky 2500 Káčé, kterou vybafl pán z fotoprodejny na můj dotaz, kolik si mám připravit na vytisknutí plakátu 2x1 metr (a já mu odvětila, že až příští měsíc, protože tenhle to fakt nepůjde) sedla ten večer rezignovaně k plzeňským on-line matrikám a už po bambilionkráté hledala nějaké vodítko, které by mě mohlo nasměrovat k otci manželovy maminky, který byl do té doby tajemný jako hrad v Karpatech. A ono tam bylo! Jako na servírovacím podnosu přímo u nosu, jen jsem tentokrát sáhla v nouzi úplně jinam, než jsem plánovala... Následkem toho se rodokmen rozšířil na 4x1 metr a já už ani neuvažuji o tom, že bych ho někdy nechala vytisknout. Spíše přemýšlím nad tím, že bych ho zpracovala do knihy, ale jen Bůh ví, kdy na to dojde.

A protože matriky předků mé krve ještě nejsou plně zdigitalizovány a já mám teď trochu času, konečně doháním resty v restaurování. Kaju se a stydím, babička ještě ty obrázky, o kterých jsem tu tvrdila, že je určitě bude mít na Vánoce (loňské...), nedostala, ale blížím se do zdárného konce. Rekonstrukce celých fotografií je opravdu náročná a trvá to velmi pomalu a tak jsem se rozhodla babi prozatím potěšit alespoň portréty jejích milých. Zatím se mi daří, hrubá fáze je hotová, jen mě ještě čeká zdlouhavé opravování miliónů černých a bílých teček, které na fotografiích níže nejsou tolik vidět, protože jsou patrné především na originálních velikostech.

Není to kdovíjaký zázrak, ale když vezmu v úvahu, že původní velikost hlav byla jeden centimetr a nyní je velikost fotografií A5, není to tak špatné. Šlo mi především o odstranění mechanického poškození a otisků prstů a špíny na fotografiích, aby obličeje na originálech dostaly jasnější a výraznější obrysy, aby byly podstatně větší a aby na ně babička nemusela tak brejlit :).

Před - po

Prababička Berta, 1914

Pradědeček Antonín, počátek první světové války

Hý(č)kací den

Hýkám blahem a jen s velkým sebezapřením vracím krabici se zbytkem ptačího mlíčka do lednice. Ne, nejsem magor, nemám doma farmu se speciálně vyšlechtěnými geneticky zmutovanými ptáky, které dojím a jejichž mléko následně popíjím. Ptačí mlíčko je báječná a extrémně návyková věc, která se špatně popisuje, ale skvěle chutná - nadýchaná smetanová pěna ve tvaru malého kvádru pokrytá křupavou vrstvou čokolády, kteroužto dobrotu mi maminka pravidelně vozí z cest po své domovině. Vyfotila bych vám ji, ale právě jsem konstatovala, že strkat dva kousky mlíčka zpátky do lednice byla blbost. Takže alespoň nastává čas pro další střípek z občas oprašované rubriky "Dóbro dóšli" a já konečně můžu více rozvinout svůj hý(č)kací den...

Falešný patchwork - zvoneček, návod

Minulý týden jsem slíbila návod, jak na takovýto zvoneček, takže bez řečí šup na to :).

Jednohubky Monsters - Kuliočko aneb nekulím oči s Kuliočkem

Okolo zelené krasavice alias Goudy Wasabi jsem chodila několik týdnů, než jsem se k její koupi odhodlala. Tedy spíše k jejímu plátku, lépe řečeno plátu, který se paní za pultem jaksi nevyvedl dle mých představ, ale co už s tím nadělám. Rozdělit na tenčí nešel a tak místo plánovaných jednohubek á la Kuliočko, ke kterým mě evokovala krásně zelená barva Goudy, vznikly spíše "jednohuby"...