Madam, na hubu padám!

Přesně takhle jsem odpověděla mé babičce, když se mě dnes zeptala "Tak co, Janinko, jak to zvládáš?"

Klaním se co nejníže k zemi všem pracujícím maminkám celého světa a kdyby to šlo, klaněla bych se i pod zem, nebo ještě lépe, nejraději bych se tam zahrabala tak dvacet metrů do hloubky a nějakou dobu tam zůstala a trochu se vyspala. Já totiž stále nějak nemůžu pochopit, jak například maminka mého drahého zvládla pracovat, starat se o své čtyři děti, denně jim vyvářet, vodit je a vyzvedávat z hlídání, školek, škol, kroužků a to prosím bez pomoci své drahé polovičky a bez babiček či dědečků.

Dort Angry Birds

...aneb Matýskův tříleťák, jak jsem ho pracovně nazvala. Samochvála prý smrdí, ale já si nemůžu pomoct, mně tohle dílko náhodou nádherně voní po oříšcích a marcipánu :). A úspěch? Bez výjimky u dětí a překvapivě i u dospělých takřka neuvěřitelný, ten hřející pocit u srdíčka... prostě bájo! :)

Marcipánoví Angry Birds

Už jsem vám říkala o své úchylce, která mě posledních pár desítek let provází životem? Že NEE? Tak to musím bezpodmínečně napravit dřív, než se vrhnu do kolotoče práce-škola-školka-myčka-pračka-kuchařka-uklízečka :). Takže zpět k té úchylce - já totiž ráda biče, hlavně jejich pletení. Jak se takový bič ve skutečnosti plete fakt netuším, nemám ten pocit, že to bude jehlicema a klubkem vlny, vlastně si myslím, že se vůbec neplete, ale to je teď úplně fuk, já ho prostě pletu a už o tom nechci slyšet ani slovo. Takže já si takhle děsně ráda pletu ty biče, hlavně na sebe a dělá mi to hroznou radost. Každý takový bič je pro mě výzvou, která je ovšem někdy i takovým malým hřebíčkem do rakve, neboť bič rovná se chvílemi infarktová záležitost. Já za to ale nemůžu, po narození mi totiž do vínku jedna sudička nadělila "Ty, děvenko, přelezeš nepřelezitelné!". Tedy, ona původně řekla "Ty, děvenko, budeš ta, co vyhraje těch 200 mega ve Sportce!", jenže to se nelíbilo těm zbývajícím dvěma sudičkám, frfňaly něco o tom, že bych to pak v životě měla moc snadný a to že teda jako ne a ať se v těch sračkách pěkně vykoupu. No a tak první sudička pod nátlakem těch dalších dvou svojí sudbu změnila a já teď musím přelézat nepřelezitelné. No, tak směle do toho!

A jaký že bič jsem na sebe upletla tentokrát? Roztomiloučké naštvané ptáky - ačkoliv by se mohlo zdát spojení bič-ptáci mírně zavádějící, vězte, že tito ptáci jsou marcipánoví a přichystala jsem si je pár dní předem na "Ángy-Birdí" dort, který jsem si letos vymyslela pro svého druhorozeného. Tedy přesněji řečeno - nevymyslela, jeho záliba v těchto opeřencích mi nápad tloukla o čelo už hodně dlouho a tak jsem sedla, googlila, přemýšlela a kreslila. Hotový dort bude až koncem týdne, ale proč vám ptáčky neukázat už teď...

To vám takhle domů přijdou balíčky s marcipánem připomínající barevná hovínka...

Některá byla vskutku realistická! :)

Téměř infarktový stav a báječný salát, který z toho vznikl :)

Poslední týden jsem byla chvílemi zralá na infarkt, skoro jsem nespala a tak jsem se v zájmu zachování dobrého duševního zdraví dnes večer rozhodla tento týden završit prolitím hrdla. Tedy svého hrdla a dobrým vínem, protože to je jediné, co na nervy v takovýchto situacích uznávám :).

Už jsem si myslela, že jsme se těch sajrajtokoků zbavili a že konečně "podle plánu" navštívíme paní na hlídání a malý si na ní začne pomalu zvykat. Jenže si to s celou parádou přifrčela laryngitida, přizvala kámošku horečku a náš drobek týden zápasil s devětatřicítkou. Že se mu udělalo lépe jsem poznala podle toho, že mu to zase začalo pálit a jeho koniny nabraly obvyklý směr - jakou jsem měla radost, když pěnovou střelou z pistole zasáhl vypínač světla a místo, aby si vylezl na židli a zhasl ho rukou, namířil na něj pistolí znova a stejným způsobem i zhasl! A když večer ve vaně, kdy zahlásil, že chce čůrat, a kdy během vteřiny, než jsem stačila zareagovat, jako nočník použil svůj kyblík na hraní, bylo mi ještě lépe! Moje radost ovšem neměla mít dlouhého trvání, neboť náš drobek rád zkouší mé nervy. Korunu všemu nasadil, když jsem ho z té vany vyndávala a na břiše měl tři ohromné pupeny, které tam před koupáním neměl. Chtělo se mi ječet, brečet, vraždit a v myšlenkách jsem ho viděla na infekčním. To přece není normální!!! Chvíli mě v tom nechal máchat a pak mi vesele zahlásil, že si tam jenom přicucával velkou injekční stříkačku, co má ve vaně na hraní... Ještě se mi někdo diví, že jsem měla nutkavou potřebu se prolít? :)

A protože jsem měla dnes večer naplánováno vařit salát do skleniček a odmítala jsem cokoliv měřit a hledat v receptech, spatlala jsem ho po paměti bez váhy jak jsem uznala za vhodné a musím uznat, že je ještě mňamóznější, než podle přesného receptu, který jsem na blog kdysi dávala. Asi proto, že jsem to přepískla s mrkví a rajským protlakem, což je ostatně dost dobře poznat na obrázcích - ten vybledlý je podle receptu, druhý s protlakem "vodvoka" :)...

Štrůdlí had :)

Další jedlá ptákovina, nebo lépe řečeno hadovina, o které si myslím, že na oslavě narozenin u dětí (a možná nejen u nich) sklidí úspěch. Nejnovější výplod mojí mozkovny "Slaný štrůdlí had" (nebo hadice, chcete-li :)) je tu...

Rozlítaná

Poslední týden se cítím jako Čapkova Dášeňka, opelichaná a uhoněná. Opelichanost jsem částečně vyřešila návštěvou kadeřnice, takže už přinejmenším nestraším děti na ulici, uhoněnost taky ustupuje a já si přestávám připadat jako ta psí máma. Výjimečně otevírám rubriku "Dóbro dóšli", ono to občas asi chce...

Blinkací a kandící vir se u nás doma trochu pomnožil a svůj pobyt si tak neplánovaně prodloužil, ale jak říká můj drahý, všechno zlé je k něčemu dobré, takže mám teď figuru do plavek závidění hodnou. Když už vir konečně uznal, že se u nás zdržel déle, než je zdrávo a víc už z nás nevysaje, prvorozený začal kašlat, jako by kouřil třicet let šedesát čvaňháků denně. Má to ovšem, jak jinak, i své plus, nemusíme ráno vstávat do školy. A jak už to u nemocňátek bývá, jednomu bylo smutno a tak mám v tuhle chvíli doma marody dva a moje uši oblažují chrchlavým duetem a kdovíproč si myslí, že hledání a sbírání jejich posmrkaných kapesníků v různých zákoutích je děsná zábava.

Falešný patchwork - srdce, návod

Minulý týden jsem slíbila návod na patchworkové srdíčko, nebudu tedy plácat žádnou omáčku okolo, jdeme rovnou na to :).

Falešný patchwork - srdce

Při posledním velikonočním patchworkovém šílenství (to už mi nedělejte, z tolika návštěv má pak jeden skoro infarkt :)) se mi sešlo asi deset dotazů, jestli se v Mojí mozkovně dá dohledat, jak vypadá touto technikou vytvořené srdíčko, popřípadě i návod. Už dříve mi ve schránce přistálo pár podobných dotazů, ale pokaždé jsem odpověděla, že ne a snažila se spíš poradit, jak na to. Víte, já jsem přeci jen spíš na ty koule a vejce :), srdíčka nejsou šálkem mojí kávy. Ale nakonec jsem ustoupila, trh si žádá svoje, já jsem duše zaprodaná a tak vám představuji svoje první srdíčko. A návod? Taky bude, ale až se obrázky protřídí, ořežou, upraví. A protože jich je asi kvadrilion, tak to bude nejdřív příští týden :).

Komu já ho dám, toho ráda mám...

A bude to moje maminka, protože právě ony budou mít příští měsíc svůj svátek :).

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).

Genealogie po x-té

Není to tak dávno, co jsem tu psala, že si musím dát od genealogického pátrání pauzu, protože vidím matriční zápisy, kudy chodím a hrozí mi nucený pobyt v blázinci. Tak, moji milí, už tomu tak není, zásahem jakési vyšší moci jsem postoupila do dalšího levelu a já se můžu hrabat v matrikách jak se mi zlíbí a vůbec nic to se mnou nedělá. Tedy samozřejmě kromě toho "ejchuchů", když najdu dlouho hledaný nebo nečekaný zápis. Taky jsem získala jakýsi bonus (to asi za ten vyšší level :)), že se mi o hledání v matrikách zdá jenom občas (a ne pořád) a dokonce mne to i navádí, na kterou stránku jít a kde daný zápis najít. Malinkatý problém je v tom, že si to ráno jaksi nepamatuji a tak je mi to platné asi jako hadovi noha.

Taky jsem tu psala, že tvořím rodokmen pro maminku mého manžela, měla ho dostat začátkem března k narozeninám. Mno, nedostala, a to díky výše zmíněným indispozicím. Kromě toho jsem tvorbu nechtěla odfláknout, takové pátrání je věc nesmírně časově náročná, na části jejího rodokmenu z matčiny strany jsem strávila stovky, možná tisíc hodin. No, a mám hotovo! A i když mi občas při hledání opravdu hrabalo, nebyla nouze o legrační situace...

Třeba můj drahý, když se mě zeptal "Tak co, maminko, už jsi našla všechny mrtvolky?" To si asi žehlil tu hlášku o tom, že si stejně myslí, že si ta jména vymýšlím a patlám to tam, jak se mi zlíbí. No věřili by jste tomu? To se mu vážně nepovedlo a dostal taky parádní šťouchanec, protože si vůbec nedovede představit, co za piplačku takové hledání někdy je.

Nejlepší vajíčková pomazánka na světě a rituál, se kterým jsme odehnalizimu :)

To vám takhle v pondělí, když jsem koukla z okna, venku zase chumelilo. A protože už jsme toho měli doma plné kecky, nebo spíš sněhule, rozhodli jsme se uspořádat rituál a zimu poslat do pr...yč :).

Jako základ rituálu jsem spatlala nejlepší vajíčkovou pomazánku na světě, metodě pokus-omyl tentokrát dávám palec nahoru a klidně bych dala ještě jeden, protože takovou mňaminu jsem už dlouho nejedla - do misky jsem na jemno nastrouhala jednu cibuli, dvě sterilované okurky a devět vařených vajec (vy nemusíte takové kvantum, to jen u nás zbyla nálož velikonočních vajíček :)), do toho jsem dala asi 100 ml majonézy, pořádnou lžíci plnotučné hořčice a ochutila solí a pepřem. Úplně obyčejné a přitom tak neobyčejně dobré...

Pak jsem postavila z vajec sněhuláka, trochu ho pomučila a propíchala (ne, milá Adaluter, ani tentokrát to nebyly jehly, jenom salátová okurka :)), posadila do loďky s pomazánkou, sbalila mu saky paky a odeslala ho do věčných lovišť. Skoro to vypadá, že to i zafungovalo! Venku se udělalo krásně, haldy sněhu i led na přehradě taje, sluníčko svítí a zimní boty i oblečení jsme snad definitivně schovali do skříní. Tak teď už jen čekat na říjen, až nám to začne znovu... :)

Kdo uteče, vyhraje?

Tak, a je to tady. Náš superhypervymazelný dům je na prodej. Dobrá zpráva je, že nám, nájemníkům. Zároveň je to ale na dlouhou dobu dobrá zpráva poslední.

Představte si devítipatrový dům, který je díky stropům 3,70 vysoký asi jako dvanáctipatrový panelák. Jenže to není panelák, ve kterém bydlí padesát rodin, ale cihlák, ve kterém je deset bytových jednotek, z toho momentálně obsazených osm, plus jedny prodejní a skladové prostory. Poslední rekonstrukce proběhla v sedmdesátých letech a od té doby byly renovovány pouze stoupačky. A ano, nesmím zapomenout na luxusní moderní výtah, který je tak trochu danajským darem, neboť díky tomu, že nás je v domě tak málo a jeho provoz se rozpočítává na osobu (a my jsme čtyři), platíme za něj měsíčně, pokud připočítám roční nedoplatek, skoro sedm stovek, zálohy na teplo, vodu a odpady vychází cca 4300 měsíčně.

Kromě výše uvedeného nebylo sáhnuto na nic. Okna se rozpadají, vysoké stropy a popraskané zdi v bytě bývalí nájemníci částečně vyřešili sádrokartonem, což je na jednu stranu efektní, na tu druhou mne to ale děsí, protože když vidím v zimě plíseň v rozích a okolo oken, tedy tam, kde sádrokarton není, je mi zle při představě, co za poklady se ukrývá za ním... Dům nemá žádné zateplení, odpadává fasáda, má špatnou střechu, staré odpady, topení včetně rozvodů, elektřinu i vodovodní potrubí. Když jsme se sem stěhovali, říkal nám pan instalatér, ať si hlavně neděláme novou koupelnu, že do dvou let se to bude muset celé rozkopat, "Ty trubky, to jsou hotová katastrofa, to vám povídám!". Už je to sedm let, takže teď je to, řekla bych, těžká apokalypsa. Teplá voda si teče, ale spíše neteče, topení topí netopí, kotel máme všichni společný i pro druhý věžák. Díky řece, která je z druhé strany domu, se stávají naše sklepy, stejně, jako popelnice, častým terčem nájezdů krysích či potkaních návštěvníků a o tom, jak si u vchodu ty mršky hloubí díry a nám se tam propadává chodník, ani nemluvím.

Tvoření s dětmi - Bambulínci - návod

Poslední dobou se mi rozmnožily dotazy ohledně bambulínků - snažila jsem se informace postupně doplňovat do původních článků, ale poslední e-mail mne doslova nakopl a já se rozhodla návod na bambulínky sesumírovat na jedno místo. Takže žádné dlouhé otálení, jdeme na to :).

Nejtěžší z celého návodu bylo vymyslet bambulínka, na kterém bych demonstrovala většinu technik a přitom použila materiál, co mi doma zabírá místo. "To by musela být leda nějaká příšera!", říkala jsem si. No a taky že jo... Berte ji proto prosím s rezervou a jen jako učební materiál :).

Velikonoční beránek bez formy - návod

Aneb kdo dřív přijde, ten dřív mele. Nebo spíše žere. Nebo taky kdo nechodí dva měsíce okolo domácích potřeb a nečučí do výlohy na nádhernou oranžovou formu beránka a neříká si, že hned zítra jí půjde koupit, ten je na Velikonoce vysmátej. Já jsem bohužel ten první případ, a to přímo ukázkový lemplovský.

Synkovi se totiž zastesklo po tradičním beránkovi a tak jsem se rozhodla, že letos vypustím cukroví a upeču berana, ačkoli pečení à la mazance, vánočky a beránci zrovna nikdy nebylo mojí silnou stránkou. No a když jsem se konečně po měsících okukování výlohy rozhoupala, byl můj obdivovaný beránek pryč. Ony totiž v moment mého rozhoupání začaly velikonoční trhy, stánky stály přímo naproti Domácím potřebám a všichni návštěvníci, stejně jako já, slintali nad beránčí formou. Jenže byli o poznání akčnější.

A tak jsem si uchodila nohy, abych zjistila, že v celém pitomém městě není jediná pitomá forma na pitomého beránka a byla jsem na sebe pořádně naštvaná, protože svým slíbeným beránkem jsem si pěkně zavařila. Kromě toho jsem si málem zavařila taky svojí mozkovnu, ale nakonec se "dílo" podařilo. Co na tom, že beránek nevypadá jako beránek, ale jako bišonek ve tvaru boty s dírou v břiše, který nádavkem dostal asi tisíc žihadel. Hlavní je, že byl synek nadšený a že já si při tvorbě prodloužila smíchem život :).

Zaječí lívancový minikomiks

Všem mým milým návštěvníkům přeji, stejně, jako minulý rok, krásné prožití Velikovánoc, letos si k tomu ani nemusíte domýšlet mráz a sníh, který před rokem nebyl. A taky mám pro vás dárek. Dáreček. Pididárek. Blbinu. Megablbinu :).

Takhle vypadaly lívance před "úpravou"...

Velikonoční tvoření s dětmi - Inspirace

Válí-li se vám doma dřevěné výlisky a máte-li jich minimálně 750 625, můžete si s nimi třeba zatopit, což jen tak mimochodem, v těch mínus třinácti dnes docela bodne :). Máte-li jich ale méně, jako třeba já, přináším pár (možná netradičních) nápadů, co s nimi...

Nevíte-li, jak takové výlisky vypadají nahé, máte unikátní možnost :).

Úkoláček a poslední píchání

Zbožňuju, když otevřu na konci týdne třeťákův úkoláček a čtu "AKCE NA PŘÍŠTÍ TÝDEN" s padesáti vykřičníky pro zdůraznění. Většinou tam není nic, co by mě enormně zaskočilo a s čím bych se nevypořádala, ovšem když přijde na řadu oslava Vánoc, jara nebo Velikonoc, respektive týden či dva před nimi, dají se tam nalézt hotové perly. Minulý rok touto dobou děti dostaly za úkol vyrobit herbář s pěti vylisovanými exempláři. U nás, v horách. Tenkrát jsem zaúkolovala "nížinné" příbuzné a jako nejhorší variantu jsem měla v záloze květinářství. Letos mají jinou paní učitelku, leč s neméně stejně velkým smyslem pro humor, zítra si děti mají přinést kytici březových větviček, ze kterých budou dělat velikonoční věnec. Můžete mi někdo prosím říct, jak mám poznat, kde se pod tou tunou bílých sraček skrývá březové větvoví? Už se neskutečně těším, až odpoledne, kdy třeba přestane trochu chumelit, vylezu ven s nožem, dvěma dětmi v závěsu a budeme si hrát na detektivy. Třeťáčka jsem ale dopředu upozornila, že jakmile narazím na cokoliv, co půjde alespoň trochu ohýbat, řežu to, bříza nebříza...

A tohle už je ono zmiňované poslední letošní píchání. Ještě přidělám očko a dveře od bytu nebudou působit tak dveřovatě :).

Nadšení tvořílci najdou návod na výrobu věnečku ZDE. A když se tím budete chtít chlubit, tak si neberte příklad ze mě a nejdříve si před focením upravte případné stuhy nakřivo :).

Rumulák

Jen si užívej, rumuláku sněhuláku, stejně zákonitě, jako musí roztát ten sajrajt venku, tak i tobě už čas pomalu odtikává.

Je to jasný, hrabe mi. Všude sníh a mráz a já si vyrobila zmrzlinu...

Velikonoční tvoření s dětmi - Ptákvejce

Tramtadadá, určitě máte ohromnou radost :), je tu další velikonoční výtvor. Tedy spíše patvor, nebo ptáktvor, nebo možná ještě lépe ptákvejce. Ono se to má tak - já se vážně snažila, aby to vajíčko vypadalo jako kuřátko s roztomilým kukučem a zobáčkem a křidýlkama a tak. Jenže mi to prostě tentokrát vůbec nešlo přes prsty a ať jsem se snažila, jak chtěla, ve finále vejce vypadalo k uzoufání retardovaně. Bylo mi ho fakt líto a tak jsem raději sáhla po osvědčené ptačí inspiraci Angry Birds a to se tvořilo hned jinak. Ne, že by konečný výsledek vypadal méně postiženěji, ale mám k němu alespoň citový vztah :). Tak mi snad prominete netradiční (ne)velikonoční výzdobu, ze které se starší synek málem pominul radostí a ten mladší rozplakal, ačkoliv ty potvory jinak miluje...

Velikonoční tvoření s dětmi - Modelína na vejcích...

Aneb jak jsem k dalšímu jalovému nápadu přišla... To jsem vám takhle při pohledu na krabici mých potomků, která se se zarputilou pravidelností zaplňovala kelímky modelíny Play-Doh, propadala lehké depresi, neboť mi bylo naprosto jasné, jak krásně zářící barvičky hmoty po nějaké době skončí - v jedné velké matlanině neidentifikovatelné barvy. Nicméně částečně se mi podařilo této katastrofě předejít a to tím, že jsem dětem dovolila barvičky smatlat dohromady sama a ještě jsem jim s vervou pomáhala :). Po náhodném nálezu týden zapadlého kousku této modelíny, která na vzduchu báječně ztvrdla a přitom si zachovala tvar i barvu, mě totiž cosi osvítilo a tak vám předkládám čistě nefalšované "vejce made in moje mozkovna". Opravdu by mě zajímalo, jestli se na světě najde další magor, který zdobí vyfouknutá velikonoční vajíčka modelínou... :)

Omlouvám se za focení s bleskem, ale u nás je dnes mlhavo a vůbec fujtajblově...

Tohle vajíčko tvořil náš devítiletý...:)

Bééélaxování

Začalo mi hrabat. Už přes týden jsem v rámci možností téměř celodenně zabořená v matrikách a snažím se do příštího týdne dopátrat co nejvíce, aby narozeninové překvapení pro maminku mého manžela v podobě rodokmenu s linií jejích zatím jediných nalezených předků bylo co nejobsáhlejší. Daří se mi. A moc! Hlavně díky nezištné pomoci jiných lidiček, kteří mi pomáhají s překlady matričních zápisů, se mi ruka ještě nezastavila. Jenže! Zavřela jsem oči a viděla zápisy, vařila jsem a místo špaget tam byla změť čísel a písmenek. Šla jsem spát a celou noc jsem se hrabala v matrikách, přes den pak to samé a já začala mít pocit, že tohle dlouho nevydržím. Dneska v poledne jsem to zabalila a naordinovala si nucenou pauzu. Až mi přestanou tiky v oku, bude to známka, že můžu začít zase pátrat, dřív ne :). Přinejhorším dostane maminka narozeninový dárek později, o to větší to bude překvapení, obzvláště proto, že o tom, že jsem něco našla, nemá ani tušení.

A takhle jsem dnes bééélaxovala... :)

...s lívancema, marmeládou, ovocem a šlehačkou :).